Svět za velkou louží, Amerika.
Kde mám jenom začít?
Vzhledem k tomu, že můj starý deník jsem zapomněla někde v Americe, budu si nyní svoje myšlenky vylévat do tebe, platí?
Amerika.. jak moc mi chybí. Poznala jsem tam spoustu nových lidí, skvělé přátele, jako je Joe nebo Anne, dohnala čas s rodinou a hlavně.. troufnu si říct že si uspořádala věci v hlavě a znovu se spojila se svým pravým já. Prostě taková.. potřebná dovolená.
*Přilepená polaroidová fotka Katie a kamaráda Joa.*
Ale všechno jednou končí. A i náš rodinný výlet musel dospět ke konci. Nastal čas se opět vrátit ke všednímu životu. Teda, život s kouzly není všední zrovna pro všechny, hah. Tak radši k životu studenta Bradavic.
Už jsem si ani nepamatovala, jak vypadá naše kolej. Tři roky jsou hrozně dlouhá doba a čekala jsem, že se spousta věcí změní.
K mému překvapení však jediné, co se na škole změnilo, byly tváře. Za to však naprosto všechny!
Marry - pryč. James - pryč. Amai - pryč. Vin - pryč. Kristen - pryč. Fi - pryč...
Jediný, kdo ze známých tváří stále svým zadkem zahříval křesla v Nebelvírské společenské místnosti, byla Wennys. A je z ní prefekt! Hádám, že mé noční procházky za svitu měsíčku tímto zápiskem končí.
Někdy v příštím týdnu se budu muset vrhnout na oprášení všech kouzel. Myslím, že nános prachu bude vysoký tak deset metrů.
Pokud mi Archer dovolí dodělat si zkoušky ze třeťáku, tak půjdu do čtvrťáku. No a pokud ne.. tak se můj studentský život prodlouží o jeden rok, hah.
Jinak se zdá, že mladší ročníky se vyvedly hezky. Je tu několik zajímavých a milých lidí. Třeba Eleanor, která je se mnou a Wennys teď na pokoji, nebo Anet a Kat, ty mi hodně připomínají mě a Wenn za mlada. Taky Mark, Ian a Rachel, ti jsou z prváku a působí mile a chytře. Ostatní koleje jdou prozatím mimo mě. Jednou jsem myslím zahlédla Emily Harrison, se kterou jsem kdysi nastoupila do prváku, ale po zbytku se slehla zem. Třeba ještě někoho potkám.
Mimochodem, úplně jsem se zapoměla zmínit, kdo je vlastně ten Archer! Je to náš nový kolejní.. a tipuju, že není o mnoho let starší. A rozhodně je to kus. *kopa smějících se smajíků.*
Co se stalo s naším bývalým kolejním Thorinsonem, to nevím. Ani na škole jsem ho zatím nepotkala, možná už přestal učit.
Už mi docela těžknou víčka. Taky bude brzo jedenáct. Měla bych se připravit na zítřek, ani nevím co mám za hodiny, to budu ještě muset zjistit.
Tak zase příště!
