Živo v Nebelvíru.

Dva týdny co jsem do tebe psala naposledy? Je čas obnovit tvoje vědomosti deníku!

Zaprvé, začala jsem uvažovat nad kariérou učitelky, heh. Za ty dva týdny, co jsem se začala seznamovat s mladšíma lvíčatama, jsem už doučovala Elis, Anet a mladší Katie srážecí kouzlo, Matta a Elis destabilizační, Rose jsem pomáhala s lektvary a s přilepovacím-přitahovacím kouzlem a na další věci už si ani nepamatuju. Ale vždycky mě hřálo u srdce, jak jsem viděla ten jejich nadšený úsměv, když jejich hůlka konečně vykouzlila to, co chtěli. A začalo mě bavit jim pomáhat.

Hlavně jsou opravdu skvělá parta, o tom není pochyb! Nepředstavila bych si do Nebelvíru lepší lidi. Jsem pro ně taková jejich stařenka. Nejednou jsem se obhajovala, že moje vlasy jsou nabarveny z mého přání, a nikoliv jako zakrytí šedin. *Smějící se smajlíky*

Mám hrozně moc ráda Rose. Vidím v ní Orfeu a Oriannu, moje mladší sestřičky. Má v očích úplně stejnou jiskru jako ony.. A nebyl zatím den, kdy by se mi s ní nechtělo smíchy brečet. Dokonce mi je připomíná i hlasem. Nevím ani, jestli je mají opravdu podobné, a nebo mi jen moje rodina tolik chybí. Je to trochu nezvyk, vídat je tři roky zase každý den a pak deset měsíců nic.

To mi připomíná, byla jsem u Archera. Zavolal si mě kvůli té záležitosti s ročníkem. Přísahám, že pokaždé když ho vidím, vypadá líp a líp. Každopádně! Řekl mi, že kdybych si zopakovala zkoušky ze třeťáku pomoci minima, tak bych mohla do čtvrťáku. Nejdřív jsem si myslela, že z toho budu nadšená, což taky jsem, to jo..

Akorát.. se mi tam nějak nechce. Mám tu ve třeťáku Rose a Caleba. I žáci z ostatních kolejí vypadají mile. Nějaké tři mrzimorky, tři kluci ze zmijozelu a z havraspáru myslím nikdo. Jo, sice jsem tak o hlavu vyšší než všichni ostatní, ale co už. Navíc máme i milé profesory.. Prostě to vypadá, že ten třeťák přece jen budu opakovat...

Taky jsem chtěla zkusit ten nábor do famfrpálového týmu, ale byl dneska a úplně mi to vypadlo z hlavy. Caleb však říkal, že můžeme zkusit přijít ještě příští týden. Nejspíš to zkusím na post chytače a nebo odrážeče. Rozhodně nechci být brankář.

Jo a napsal mi Joe. Dopis z Ameriky sem letěl asi dlouho, protože to posílal už před nějakou dobou. *v deníku je několik pečlivě zaškrtaných vět*

Asi se uvidíme o prázdninách, nejspíš přijede za mnou do Londýna.

Zatím.. zatím je všechno v pořádku. Na jednu stranu jsem za to vděčná, na druhou stranu mě to trochu děsí. Kousek mě mi říká, že budou lepší časy, ale druhý je toho názoru, že je to pouze ticho před bouří. Nevím, jsem z toho zmatená. Rozhodně se nechci vrátit do toho stádia před třemi roky. Do toho, které mě nakonec dostalo k tomu, že jsem opustila Bradavice a své přátele. Doteď přemýšlím nad ostatními. Nad Marry, Vin, Amaiem. Asi jim pošlu sovu. Zeptám se, jak se mají a tak..

Vím, že jsme jednou s Marry strávily večer ve spolce tím, že jsme vybíraly nejlepší družstvo, do kterého by se mohla jako hráč famfrpálu přihlásit. Zajímalo by mě, jestli se tedy opravdu stala profesionálem, jak se jí daří a tak.. Napíšu jim všem hned zítra. Teď už je pozdě na to, abych někam posílala Jinx s dopisy.

A taky je pozdě na to, abych tu stále vysedávala u krbu. Rose už šla spát před půl hodinou. Taky půjdu.

Tak dobrou noc.